Astronomická společnost Chomutov

                                                                               ^{další články               +}      

Země

přidáno  31.01.2021

Modré blesky - vzácný jev

Brýle nad oblačností při pohledu z ISS

Blikající blesk, liják, hrom: bouře může být z povrchu Země docela působivá. Ale to není nic ve srovnání s podívanou, která se někdy odehrává současně nad oblačností ve směru vesmíru, s modrými záblesky, červenými majáky a světelnými prstenci. Tato část je bohužel ze Země zřídka viditelná. Někdy můžete vidět modré záblesky z hory, ještě lépe z letadla. Nejlepší výhled je ale z výšky 400 kilometrů z Mezinárodní vesmírné stanice ISS.

S pomocí nástroje na palubě stanice nyní vědci pracující s Torstenem Neubertem z dánského Národního vesmírného institutu (DTU Space) zaznamenali několik zřídka pozorovaných vesmírných záblesků a jsou tedy trochu blíže k vysvětlení, jak by k tomu mohlo docházet.

Bouřková mračna mají v záloze celou řadu kuriozit, které mohou vypustit do vesmíru. Nejznámější jsou pravděpodobně modré blesky. Jen před několika lety pořídil astronaut Andreas Mogensen na palubě ISS jejich nádhernou fotografií. Mohou sahat od bouřkového mraku, který zasahuje do spodní části stratosféry s maximální výškou 20 kilometrů, až k hornímu okraji stratosféry ve výšce 50 kilometrů, stratopauze.

Jak vzniká modrá záře?

Ale mohou sahat ještě dále: V mezosféře v nadmořské výšce asi 70 kilometrů se mohou tvořit takzvaní červení skřítci: chobotnici podobné jevy, skládající se z červeného majáku se světelnými chapadly směřujícími dolů. A konečně, na spodním okraji ionosféry asi 80 kilometrů nad mořem, elfové: světelné prstence, které se šíří v kruhu jako vlny v rybníku, do kterého byl vržen oblázek. Žádný z těchto jevů nebyl dosud skutečně pochopen; Doposud se neuskutečnila ani žádná podrobná pozorování; první foto důkaz byl pořízen až v roce 1989.

Modré záblesky trvaly každý setinu milisekundy.  Foto: ESA

„Opravdu nevíme, jak často tyto jevy nastanou, čímž jsou tak obtížně pozorovatelné,“ říká hlavní autor Torsten Neubert. Záleží také na tom, na co se přesně díváte: že mrak nahoře svítí modře, je docela běžné, modré záblesky ve stratosféře jsou mnohem vzácnější. V této studii Neubert a jeho kolegové dokumentovali pomocí nástroje Asim (Atmosphere-Space Interactions Monitor) pět krátkých, velmi intenzivních modrých záblesků na horním okraji mraku během bouřky poblíž tichomořského ostrova Nauru, každou stotinu milisekundu. Všichni byli doprovázeni elfy, světelnými prstenci. A jedna z pěti událostí také spustila modrý blesk, který se hnal do stratopauzy.

Podezření na nějaký druh zkratu

Zatímco „blesk“ je ve skutečnosti špatné slovo, Neubert dává přednost slovu „jet“. Bouřkový blesk nastane, když pilotní blesk otevře elektricky vodivý kanál z mraku na Zemi, kterým poté protéká hlavní výboj, viditelný blesk. Ale to není to, co Neubert pozoroval nad mrakem. „Emise z naváděcích světel byly slabé a velmi lokální,“ říká; takže skutečný blesk dosáhl jen kousek nahoru. On a jeho kolegové předpokládají, že takzvaný „streamerový“ výboj se poté pohybuje nahoru, což je výboj plynu podobný jilmovému ohni. Jedná se o vzácný světelný jev, který doprovází elektrické výboje během bouřky.

Otázkou však zůstává, jak modrá záře, ze které se pak vynoří modrý paprsek, skutečně vzniká. Tým vedený Neubertem má podezření, že je za ním jakýsi zkrat, který již byl pozorován v oblacích ze Země. Ale to ještě není jisté.

Marlene Weiss

Publikováno: 28. 01. 2021

https://www.tagesanzeiger.ch/blaue-blitze-richtung-weltraum-373321224439